Jdi na obsah Jdi na menu
 


Petr Binčík (1994)

 

bincik-cb1.jpg

Petr dnes patří k velmi talentovaným mladým závodníkům, který má za sebou velice povedenou závodní sezónu. Mezi Českými juniory figuruje v současnosti na 3. místě, před ním jsou jen o rok starší závodníci USK Praha Jirka Prskavec a  Jarda Strnad. Petr začínal s kanoistikou asi před 6 lety. První základy pádlování a jízdy na kajaku ho naučila trenérská dvojice Martin Rousek a Katka Šoltysová. Již třetím rokem se však Petr připravuje v družstvu trenérské dvojice D. Slovák  - Jirka Valík a myslím že mu příprava v tomto družstvu velice sedí, což dokazuje i svými výsledky. V přípravě Petra dále výrazně působí trenér kajakářů SCM Roman Neugebauer, který piluje techniku a stará se o Petra bezprostředně před důležitými závody.

 8 otázek a odpovědí pro naše mladé závodníky a závodničky:

1. Moje začátky? No, jak bych to popsal. Jelikož jsem už od malička se pohyboval okolo vody (s vodními skauty), tak voda mi nebyla cizí. Místo několika měsíčního učení, co je to pádlo, loď, vlna, válec, tak jsem dostal pádlo a po 10 minutách pádlování na mělčině jsem šel na vodu. Byl úžasný kolektiv děcek a trenérů. Začínalo se mi příjemně pod křídly Katky, Martina, Valdy, Vláďy... Pro mě jednoduše byly začátky s kanoistikou lehké a příjemné.

2. Přivedli mě samozřejmě rodiče. Už od malička jsem byl hnán do jakéhokoliv sportu. Nevím to nějak přesně, ale pamatuji si, že to bylo přes nějaké známé, kteří znali Katku Šoltysovou. Tak jsem to zkusil a jsem u tohoto sportu dodnes.

3. Mlhavě :-D . Co si tak pamatuji, tak první se mnou mluvila Katka a ta také mi do ruka dala poprvé pádlo. Takže asi bych za tohoto člověka označil Katku Šoltysovou.

4. Když jsem opravdu "nešťastnou náhodou" opouštěl loď při vysedání na umělé slalomové dráze na Trnávce svoji loď před posledním skokem. To jsem opravdu byl absolutně vyděšený. Dilema, jestli ještě zachránit loď, ale ohrozit se na životě, nebo co nejrychleji doplavat ke břehu. Ten skok má asi na výšku 3 metry a vývařiště je asi o 6 metrů dále. Kdo to někdy viděl, tak ví, že to je celkem ďas. Najedou pocit smutku, vyděšení, úlevy, strachu. Loď se mi nakonec zachránila, já byl také zdráv a živ, ale doteď si ze mě každý dělá srandu, že neumím vylézat.

5. Nejlepší výsledek bych asi pokládal můj úspěch v juniorském družstvu ČR. Konec sezony 2010 se opravdu vyvedl a já jsem dokázal, že Opava není jen nějaké město a že dokáže promluvit o do takovéto soutěže. Já si toho nesmírně vážím a doufám, že budu směřovat výše :-)

6. Sportovní vzor? Nevím. Takovou otázku jsem si nikdy nepokládal. Přímo podle někoho nejedu, ale člověk, který se mi opravdu zalíbil, tak je asi Ivan Pišvejc - styl, Jinřich Beneš - technika (i když už teď myslím že nejezdí) a Daniele Molmenti - síla. Ale že by byli přímo můj vzor, to nemůžu říct.

7. Tak můj sen je, se dostat na Olympijské hry :-) . Asi jako většina. Ten více reálnější sen je, se dostat do zahraničí a tam se probojovat do nejvyšších soutěží. A být úspěšný ve světovém poháru. Myslím si, že na to mám. Ale samozřejmě se budu snažit uspět i v olympijském snu :)

8. Pro rok 2011 to vidím následovně : Nasadit ráznou formu. Získat druhý flek v juniorském družstvu ČR. Vyjet si možnost start na Mistrovství světa juniorů v Americe. A hlavní cíl, dostat se na plné čáře před mého dlouholetého rivala Matouše Bahenského :-) Jednoduše se dostat co nejvýše, co bude v mých silách. A doufám, že jak trenéři, tak také i rodiče, dopomohou tohoto získat.