Jdi na obsah Jdi na menu
 


Barborka očima závodníků

7. 2. 2012

 

img_2122.jpg

 

Nezapomenutelný den Báry Valíkové
Den začal jako každý jiný. V jídelně jsme měli přichystanou snídani a teplý čaj, jehož dostatečné množství jsme si museli napustit do termosek. Potom následoval proslov trenéra, co se bude dneska dít. Nikdo nevěděl kam se dnes vyrazí, ale to bylo asi dobře. Slabší jedinci se zděsili, když  proslov trenéra skončil slovy: „dnešním cílem je Červenohorské sedlo.“ Zcela nadšeni jsme vstali od snídaně a odebrali se do svých pokojů, kde jsme se řádně oblékli a připravili. Poté jsme se sešli před chatou Barborkou nabuzeni na dnešní výlet . Už první kopec dal některým jedincům (spíše holkám) hodně zabrat. Když jsme dorazili na rozcestí k Pradědu, místo abychom se dočkali krásného výhledu s čistým nebem a rozplývali se, tak jsme vypustili z úst snad všechna sprostá slova a prokleli všechny své trenéry. Všem byla hrozná zima a o větru nemluvě. Nedalo se nic dělat a museli jsme jet dál. Cesta z kopce byla k nevydržení. Dojeli jsme na Švýcarnu, kde jsme si nemohli ani odpočinout, a museli jsme hned pokračovat v cestě. Celou dobu jsme si říkali: „kdy už tam budem“. Nakonec jsme se dočkali. K naší smůle to nebyl úplný konec, ale jen ujetá cesta tam, která byla poněkud lehčí, protože se většinu cesty jelo z kopce. V hospodě jsme si dali polívku a nějaký ten nápoj, abychom se dostatečně posilnili na cestu zpět. Poslední skupina dorazila nejpozději,  jídlo sotva dojedla a musela se hned zvednout a vyrazit do stopy. Cesta byla vyčerpávající, skoro celá do kopce, ale aspoň jsme se zahřáli. Naší hlavní zábavou bylo hledání rozcestníků s vidinou klesajících kilometrů. Ani jsme se nenadáli a dorazili jsme na Švýcarnu. Od tama jsme cestu už mooc dobře znali a bohužel jsme věděli, že kopec ještě pokračuje. Nezbylo nám nic jiného,  než to vzít s humorem a zabroukat si nějaké známe písně. Když jsme v dáli zahlédli Praděd, tak jsme přidali na hlase a vybrali výstižnou píseň: UŽ JSME TADY UŽ JSME TU, PŘIJELI JSME Z VÝLETU. Na rozcestí nás opět čekali trenéři skoro na kost promrzlý. Když nás uviděli beze slov se otočili a frčeli raději dolů. Po sjetí kopce jsme se konečně dostali zpět na naši chatu, odhodili běžky a zdrcení ulehli do postelí. 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

nadpis

(Pepa, 8. 3. 2013 18:38)

Ahoj, nasel jsemm na netu super stranky s automaty zdarma a jeste ke vsemu pekne sexy babou tam :D mrknete na www.ZdarmaAutomaty.cz a zahrajte si :)

nadpis

(Sandra, 25. 2. 2013 15:52)

Ahoj, letos koluje po internetu a mezi lidma nová forma přivýdělku, ideální na zimu, když je večer hodinka dvě času :) Sama si takto vydělávám už od ledna a fakt mě to nadchlo! Miliony z toho sice nejsou, ale dokud to jde, tak se mi hodí každá snadno vydělaná kacka :) Kdyžtak mrkněte na www.Cervena-Cerna.cz